Komentáře: Adopce dětí homosexuálními páry

Od: Anonym

Anonym — Wed, 11 May 2022 02:23:20 +0000

Od: Nobilis

Nobilis — Tue, 01 Jun 2010 16:10:11 +0000

sexuální revoluce a dítě
Všiměte si, že dítě, počnouc Freudem, se v sexuální revoluci objevuje spíš jen jakýmsi nedopatřením. Celá ta diskuse odhaluje, že i když to bez dětí nejde, nevíme si s nimi rady, nějak se nám tam bez svého přičinění jen pletou. Co bude s dětmi dál ?

Od: Michal M.

Michal M. — Wed, 09 Apr 2008 11:28:28 +0000

A propo
… kterej to Aleš vlastně jste? Nejste náhodou jeden takový …?

Od: Michal M.

Michal M. — Wed, 09 Apr 2008 11:26:37 +0000

Hezky jste to Aleši napsal
… ale na otázku, kde se bere sentiment jste neodpovědel :)))

A jde to vůbec? Není snetiment zkrátka jen velkou množinou generací zkušeností a touhou po nacházení známého v novém?

Já doufám, že nepatřím ani do jedné z těch skupin sentimentalistů. Do té první ne proto, že mám jiné povědomí o přirozenu. Do té druhé pak proto, že je mno mě jen málo důležitý „konstrukt“ ideálního světa.

Nicméně: proč to neudělat tak, aby se více lidí mělo lépe? Tedy s utilitarismem a skepsí v srdci pějme parasentimentální ódy :)))

Od: Aleš

Aleš — Mon, 07 Apr 2008 22:39:54 +0000

Sentiment 3
Nahrazují jednu normalitu normalitou jinou, která nebude jen jejich, ale musí být sdílená; tedy i těmi, kteří ji odmítají. Když se zamýšlím nad tím, co mají tyto dvě skupiny společné, tak zjišťuji že víc, než by se na první pohled zdálo. Za prvé obě zastávají jeden koncept normality. Za druhé, obě skupiny trpí sentimentem. Jedni po minulosti a druzí po vytoužené budoucnosti. Pikantní na celé záležitosti je fakt, že se obě skupiny vztahují k ideálům, které nahrazují za skutečnost přžesně v intencích Kunderova termínu homo sentimentalis. Když modelují svět, tak nemodelují realitu, ale svou představu o ní. Něco podobného se v masivním měřítku odehrávalo v padesátých letech, v době, které žila ideálem budoucnosti; neustále se vzdalující budoucnosti. Z čeho tedy pramení onen sentiment sám? Na tuto otázku se nelehko odpovídá, ale zkusme to. Člověk se, jako myslící bytost stává denodenně aktérem různých interakcí, které ho ovlivňují a utvářejí. Z některých má strach a jiné naopak vyhledává

Od: aleš

aleš — Mon, 07 Apr 2008 22:26:46 +0000

Sentiment 2
Druhou sentimintální skupinu tvoří lidé tzv. progresivního, pokrokového proudu. Ti na adopce homosexuálními páry koukají skrz liberání brýle, které svět podbarvují nádechem růžové. Tito lidé bojují s ochránci řádu nejrůznějšími technikami. Nejprve homosexualitu vysvětlují pomocí biologických termínů a tvrdí, že je vrozená, že si ji nikdo nevybral, takže by za ni neměl být nijak perzekuován. Když se zjistí, že tato uměle vytvořená pozice je neudržitelná začínají využívat výsledků antropologie a sociáoních věd obecně. Lidský svět vměstnávají do mentálních konstruktů, které s realitou nemají nic společného. Všechno co se jim dostane pod ruku je pouze a jenom mentálním konstruktem; lidský svět je mentálním konstruktem. A tito konstruktéři pak z těchto pozic vyvracejí argumnety tradicionalistů. Když je vše konstrukt, tak není žádná normalita a už vůbec ne přirozená. Jenže jejich slabým místem je jejich uzavřenost sama. Místo jedné normality, která je přežitá chtějí nabídnout konstrukt,

Od: Aleš

Aleš — Mon, 07 Apr 2008 22:26:03 +0000

Od: Aleš

Aleš — Mon, 07 Apr 2008 20:42:20 +0000

sentiment
Problematika adopcí dětí homosexuálními páry je podle mého názoru i problémem sentimentu. Je to pole, na němž se lidský sentiment vyjevuje v několika podobách a záleží jen na tom, který sentiment na pomyslných vahách převáží. Tento výtězný sentiment pak bude psát dějiny a určovat legislativní rámce. První sentiment nacházím v lidech, kteří bojují pod praporem normality a obhajují koncepty starého světa. Jejich argumenty se opírají o tradici a biologické determinanty. Hledají způsoby, jak zabrzdit postupnou přeměnu vícegenerační rodiny a rodiny nukleární v pluralitně a nenormativně utvářená partnesrství, jejichž základem už není reprodukční funkce. Těžko se smiřují s myšlenkou, že by stát, v němž žijí, měl převrátit všechny dosud platné hodnoty, které byly zárukou kontinuity. Varují před budoucností /a tady by asi nejlépe posloužil citát z druhého kandidátského projevu Václava Klause na post púrezidenta republiky/, která by opustila koncept „přírodního“ člověka.

Od: Solvina

Solvina — Fri, 04 Apr 2008 16:23:03 +0000

🙂 Uzavřel bych to
Ad kecání do života: To máte těžky, nevyžádejch rad dostávám furt dost na to abych na ně nereagoval podrážděně.

„Rozlišování pohlaví“: Takhle napsaný mi to prostě říká: Poznej rozdíl mezi pindíkem a pipinkou, což nedává v daných souvislostech smysl. Teď, po tom Vašem vysvětlení už mi ten Váš příspěvek snad i dává smysl, který popisujete, ale dá to hóóóóódně práce.

Možná by se hodil jiný termín. Když začnete mluvit o rozlišování pohlaví, představím si takovou tu svatební hru „Dokáže nevěsta poznat toho svýho?“ Navzdory tomu vašemu vysvětlování, že tím myslíte pár, který spolu možná spí, možná nespí bez ohledu na to, jestli mají stejné pohlaví.

Ježišmarijá, aspoň, že je víkend.

PS. Mně třeba implikuje sex skoro všecko, takže proč ne pohlaví? (Nepitvejte to, to je pokus o vtip.)

Od: Michal M.

Michal M. — Fri, 04 Apr 2008 12:38:35 +0000

Ještě doplním
… dáváte zřejmě přílišný důraz na tzv. „sex“, pokud napíšete:

„Váš pojem „rozlišování pohlaví“ sem si vyložil jako „rozlišování sexuální preference“. “

Já opravdu mluvil jen o pohlaví :)))) a to zcela záměrně. Nemslíte si snad doufám, že pohlaví nějak nutně implikuje sex?