Já to úsilí vidím jako velmi pozitivní, ač sám odpod neseparuju, páč jsem rozlítanej a nevychází mi na to čas. Ono to chce trochu změnit návyky a přizpůsobit se. Chybí mi tu zatím větší motivace, ale až nám poteče do bot – ona se dostaví :))))

Vzhledem ke svému povolání bych měl asi i ospravedlnění k ekologické skepsi. Nějak se ovšem nedostavuje. Ale ani ekologický fundamentalismus. Ať se na problém podívám z jakéhokoliv pohledu, nakonce se mi slovo ekologie apojí se slovem ekonomie.

Ekologie je původně o tom, jak dobře hospodařit.

Ecology (from Greek: οίκος, oikos, „household“; and λόγος, logos, „knowledge“)

Ekonomie je pak původně spíše o způsobech a pravidlech hospodaření.

Economics – from the Greek for oikos (house) and nomos (custom or law), hence „rules of the house(hold).

Ekologicky je možno se chovat buď opuštěním konzumního typus společnosti (materiálně konzumního) což ale implikuje regres, minimálně materiální a nebo alespoň zjemňovat následky našeho materiálního běsnění – snažit se navrhovta takové ekonomicky zdůvodnitelné varianty, které budodu právě i co nejekologičtější.

Jakékoliv plýtvání investicemi do hyperekologických řešení je v konečném důsledku méně ekologické

to Daniel)

Ne, že bych to měl od začátku připravené, ale tak jak to čtu, napadá mě, že je možná ono samotné vypočítávání počtů obětí pokulhávající. Zsásadní problém je asi v tom, že pokud někdo poukáže na oběti toho či onoho abstraktního pojmu „kapitalismus“ tak není úplně jasno, k čemu se to odkazuje. To samé platí o komunismus etc. Platí to pro ideu kapitalismu? Nebo pro praxi? Nebo pro jisté zneužití nějaké ideje? A pak, kteér všechyn oběti je do toho možno počítat?

Četli jste Hrozny hněvu (Steinbeck)? Úděsná kniha, která mě možná i poznamenala. Úděsná tématem. Napsaná je výborně.
A na druhé straně je třeba Souostroví gulagu nebo 1984. Jenže přes to všechno bych raději oběti nevyčísloval – velmi snadno se totiž právě čísly manipuluje pro podporu jakékoliv teze.

Doufám, že nechcete říct, že Václav Bělohradský svou větou:

„Kapitalismus a komunismus jsou pokrevní bratři, i když ten první je o tolik lépe oblečen; ani jeden nenabízí řešení krize průmyslové modernosti.“

něco takového učinil?

Tak právě o tomhle klišé byl můj článek. Dopuručuji k četbě např. různé antropologické výzkumy poslední doby, uvidíte, že společnost lze založit i na jiných základech 🙂

Na etnocentrismus raději zapomeňme – to co je tady není ani nutné ani nejlepší, zkrátka to je.

basne bez obsahu proste nemusim :).