Amerika slyšela: Jsem Thomas a porodím své manželce dítě. Manželé Thomas a Nancy Beatieovi z Oregonu vypadají jako normální manželský pár. Jsou pět let svoji a čekají dítě. Poněkud zvláštní na nich je, že těhotný je manžel. http://zahranicni.ihned.cz/c1-23804230-amerika-slysela-jsem-thomas-a-porodim-sve-manzelce-dite
Nebo i zde:
http://abcnews.go.com/Health/Story?id=4581943&page=1
http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/7330196.stm
Je tento příběh skutečný, nebo se jedná o mystifikaci? Ať tak či onak, předpokládejme nyní, že skutečný je (konečně, nic z toho, co jednou spatřilo světlo světa jako pojednání o něm, nemůže už jednou pro vždy "přestat být", nanejvýš to může být fikcí – fikčním světem).
Thomas Beatie se jako dívka necítil pranic dobře. Chodit s kluky byl pro něj problém, navíc nebyl spokojen se svým tělem. Rozhodl se stát mužem. Zkusme se neptat, co toho bylo příčinou. Thomas se necítil dobře a rozhodl se to změnit. Nechme stranou skutečnost, že je v takovém případě v řadě zemí k dispozici program, kterým dokáže medicína takovému člověku de facto i de jure změnit pohlaví. Z pohledné mladé dívky, prý obletované hejny kluků, se po hormonální kůře a chirurgickém zákroku stal pohledný mladý muž, který se následně oženil. Jak sám řekl, protože věděl, že i jako muž jednou bude chtít své vlastní dítě, ponechal si ženské pohlavní orgány. Nyní je těhotný a sděluje docela suše, že své manželce dítě porodí. O tom, do jaké míry je to možné a do jaké míry je jeho nynější biologický stav vhodný k těhotenství, o tom nechme diskutovat biology. Já bych se rád podíval na společenský rozměr tohoto fenoménu a sice na fakt, že pokud Thomas skutečně dítě porodí, budeme moci říci, že „na svět přišlo asi první dítě z lůna muže“, ne však již že „na svět přišlo asi první dítě z lůna samce“. Té druhé varianty se ani ty, nejskalnější obhájče starého dobrého světa, neobávej, protože bude jen těžko kdy aktuální 🙂
Na jaký problém narážím je mnoha čtenářům tohoto blogu zřejmé. Světu lidí nedominuje ani tak diferenciace pohlavní jako diferenciace genderová. Mezi pojmy gender a pohlaví je tedy velmi nevhodné klást symbol =. Je však také nevhodné mezi ně klást například symboly: <, >, ≠. Je zkrátka nevhodné mezi ně klást jakýkoliv jednoduchý symbol. O tom, co je gender, v čem je přínos objevení či konstrukce této kategorie, se studenti a studentky genderových studií dozvídají leccos. Není ale jednoduché, napsat pár řádků tak, aby se tento fenomén ozřejmil i náhodným kolemjdoucím (Vy všichni náhodně přítomní :)), byť je slovo „gender“ skloňováno ve všech pádech a genderový diskurz je velmi výrazně přítomen třeba v médiích. Pro začátek si tedy raději řekněme, že gender je tím, čím je pro nás „rod“ (mužský/ženský). Pokud byste chtěli něco složitějšího pak: „Gender je struktura sociálních vztahů, která je soustředěna v reprodukční aréně, a sada praktik (řízená touto strukturou), která přenáší reprodukční rozdíly mezi těly do sociálních procesů.“
K tématu biologických rozdílů mezi muži a ženami je možné si přečíst snad už cokoliv. V médiích, která dnes vytvářejí jakousi agoru sui generis, jsou v Česku ještě pořád dennodenně prezentovány články a výsledky výzkumů, které nemají jiného vyznění než, že muž a žena jsou snad dva odlišné živočišné druhy. O tom, že tomu tak není, či že je tento problém řádově složitější, bylo popsáno mnoho textů, žel dosud ne dost známých. Přetrvávající pohled na genderovou strukturu společnosti vnímá daleko více rozdíly než to společné. Abych rychle uvedl do problému, ocituji z jedné knihy, ve které Jan Morris popisuje své problémy ohledně změny genderu a pohlaví. Jan Moriss se původně jmenovala James Morris a byl to chrabrý horolezec:
„A se změnou postojů jiných se změnily i postoje moje. Čím víc se se mnou zacházelo jako se ženou, tím více jsem se ženou stávala – naprosto mimovolně jsem se přizpůsobovala. Pokud se předpokládalo, že nebudu schopná zařadit zpátečku nebo otevřít láhev, opravdu jsem ztratila schopnost tyto věci dělat. Pokud se předpokládalo, že pro mě bude kufr těžký, naprosto nepochopitelně jsem ho tak začala vnímat i já…“
A kde se ten gender vlastně bere? Prvotní identifikace lidského jedince jako muže nebo ženy spolu s množstvím postojů, myšlenek a tužeb, které tuto identifikaci doprovázejí, závisí na tom, jaké pohlaví je člověku ihned po narození přiřčeno. V drtivé většině případů tyto „nálepky“ odpovídají neměnným biologickým rozdílům v chromozomech, hormonech a tělesné morfologii, nicméně ne vždy. Neexistují totiž pouze dvě pohlaví, jak je obecně rozšířeno. V některých případech (asi 0,4 %) zkrátka rozhodnou laboratorní testy a zručná ruka chirurga upraví určité pohlaví tak, aby co nejlépe odpovídalo jednomu z dvou dominujících, protože nemít jedno ze dvou pohlaví je v naší společnosti de facto i de jure nemožné.
Biologické rozdíly jsou tedy spíše signálem než důvodem dělení sociálních rolí. V jednom krásném experimentu bylo pozorováno pět mladých maminek při interakci s šestiměsíčním miminkem Beth. Všechny měly tendenci se na miminko často usmívat a nabízely mu ke hraní panenku. Říkaly o ní, že je „sladká“ a že „má jemný pláč“. Reakce druhé skupiny matek na děťátko stejného věku, které se jmenovalo Adam, byly naprosto odlišné. Miminku nabízely vláček nebo jiné „chlapecké hračky“. Beth a Adam však byli totéž batole, pouze jinak oblečené a pojmenované :))) Tady se tedy gender bere. A co víc? Gender pak celý život žijeme, vytváříme a obhajujeme sami před sebou jakož i před ostatními. I ten, kdo vlastnosti genderu zná je v genderu až po uši – není schopen se jej zbavit, je nucen jej praktikovat. Určité pohlaví tedy neimplikuje určitý gender. Gender, tedy ten, který žijeme, je na pohlaví do značné míry závislý, nikoliv však determinující.
Ať už je příběh pravdivý či nikoliv, Thomas Beatie je z hlediska genderové diferenciace muž. Jeho volbou byla dominantně změna nikoliv identity pohlavní, ale identity genderové, v rámci čehož bylo nutno upravit některé viditelné parametry (odstranění prsou, hormonální kůrou změněný růst ochlupení a zabarvení hlasu apod.) Cítí se tak lépe. Dítě, pokud se tedy skutečně narodí, porodí jako muž. Je však otázkou, jakým bude Thomas otcem. Z toho, co se je o něm možno dozvědět, lze usoudit, že bude otcem mnohem více „přítomným“než „chybějícím“.
Ačkoliv jsem sám pohlaví samčího a genderem zřejmě muž (tedy nejraději pouze v tom, co je na něm bytí hodného), představa vlastního těhotenství a porodu se mi asociuje spíše s libými pocity a krásnými očekáváními 🙂