V mžiku se mi hlavou začalo honit těchto několik otázek:
„Proč se tahle věta vyskytla právě v tomto deníku?".
„Kdo to je, kdo tu větu napsal?" a hlavně:
„Co tou větou, jejím vložením do novinového článku, autorka říká o sobě a o společenské pozici, kterou reprezentuje?"
Že je důležitý i kontext, ve kterém se ta věta objevila? Ale samozřejmě. Ve článku se novinářka vyjadřovala k chování (resp. očekávání chování ze strany médií) manželky francouzského prezidenta. Popisovala, jakým způsobem se média přela o to, jaké faux pas zřejmě bývalá modelka při návštěvě Británie provede a jak se v tomto média mýlila. Odhlédnu-li od volby tématu, které mi do rubriky hlavních komentářů nějak nesedí (nicméně svědčí o aktuální bulvarizaci médií), zůstává právě něco, co bych nazval neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí, se kterou byla inkriminovaná věta použita.
Je z mého pohledu známkou inteligence schopnost přizpůsobit se prostředí, ve kterém chceme uspět? Záměrně jsem použil první osobu, protože očekávám výrazný rozdíl mezi stanoviskem mým a rychlým a nezúčastněným stanoviskem náhodných kolemjdoucích.
Schopnost přizpůsobit se, troufám si tvrdit že s velkou mírou věrnosti obecně distribuovanému významu, chápu jako provádění takového chování, které vede ke splynutí s dotčenou strukturou – v tomto případě společenskou. Můžeme však pohlížet na takovouto schopnost jako na průkaz inteligence? Není tato schopnost, provádění praktik, které člověka ukotví v řádu věcí, v danosti stávajícího stavu, v banalitě jakéhokoliv řádu (případně zlořádu – příklady myslím nemusím jmenovat) spíše schopností zničit, či alespoň upozadit, v sobě či ve svém okolí rozrůznění pohledů, myšlení, chování – pestrost v jakémkoliv slova smyslu?
Budeme si tedy vážit konformity, technik „nevodkopávání se" a třeba i oportunismu všeho druhu? Pokud namítnete, že k ničemu takovému nešťastná věta nevybízela, já s Vámi odmítnu souhlasit. Neuvedu přitom žádné obsáhlé pojednání o skrytém navádění, hyperkomplexním kódování významů, nevědomých reakcích na zasunutá poselství. Zkušenost mi říká, že tam, kde se jaksi nevědomě vynořuje doporučení „být se stádem a bučet unisono, protože bučet o oktávu či o tercii výš by bylo faux pas", tam se také skrytě a o to nebezpečněji vynořuje celý komplex doporučení, návodů či přímo jednání, který je možná slučitelný s ekonomickým neoliberalismem, nicméně, a to je podstatné, není slučitelný s etikou kontinuálního dotazování se na dopady jakéhokoli jednání – s etikou, kterou si dle některých „tváří za sklem" (kritiků zejména z řad napapaných a dobře situovaných pantátů), mohou dovolit jen nabubřelí intelektuálové, nicméně s etikou, která hnala a žene k odporu proti jakémukoliv bezpráví. Ať už tedy šlo o Masarykovo nasazení v procesu s Leopoldem Hilsnerem nebo v kauze atakované národní pýchy na falešné rukopisy, ať už šlo o odpor desítek tisíců lidí proti komunistickému bezpráví (v poměru vůči miliónům nevodkopávajících se a konformních), ať už jde o jakékoliv nasazení vlastního nepohodlí za účelem nápravy věcí lidských, vždy bývá nutným předpokladem schopnost „vodkopat se a čelit reakci".
Ano, o tom ten článek ani věta nic neříkaly. Článek však se samozřejmostí až podprahovou vypovídal o stavu a východiscích ekonomicko/obchodní neoliberální lobby více než dost.
Buď dobrou ženou slavného prezidenta, buď upozaděna a stínem jen, dodávej lesk slávě svého chotě a vlísej se do přízně britských médií – bývalá modelko, dnešní manželko, chovej se slušně, jinak tě budeme hubovat. A kdo mluví o tom, že se modelka slušně chovala – implicitně tak schvaluje právo společnosti na požadavek „přizpůsobení se". V tomto případě jde o přizpůsobení se hned v několika dimenzích: genderově, lokajsky vůči „her majesty and her subjects" a podbízivě vůči plytkým britským médiím.
Milí čtenáři, buďte tedy inteligentní a úspěšní a udělejte to dle doporučení naší novinářky. Podívejte se na svůj život, na svou pozici a zkuste se zařídit dle navrhovaného receptu – přizpůsobte se, rezignujte na své pojetí světa běhu, kašlete na „falešné intelektuálské moralizování" a buďte úspěšní, protože jen ten, kdo kráčí jak kráčí masa ostatních bude odměněn.